O mně

Ahoj, jsem Silvie a žiju v krásném vinařském městečku Valtice na jihu Moravy. Těší mě, že jste zavítali na můj blog. Nápad se založením těchto stránek vznikl před pár měsíci na mateřské, kdy jsem začala většinu času trávit v kuchyni. Ráda vařím pro mou rodinu, ale ještě víc miluju cukrařinu, ke které mám vztah už několik let. Baví mě navštěvovat cukrářské kurzy a stále něco nového vymýšlet a tvořit. Naplňuje mě, když můžu pro druhého upéct a vrací se mi pozitivní reakce a radost. Podrobnější informace o tom, co mě k tomu vedlo, naleznete níže v textu.

Směji se a držím ovocný dort


O čem je tento blog? 


Na mém blogu najdete vždy aktuální dorty, které peču. Zveřejňuju odzkoušené dortíky, na kterých si dávám záležet. Pečlivě vybírám ingredience, se kterými pracuji. Dorty potažené marcipánem a plněné těžkými máslovými krémy u mě nenajdete. Peču dorty, které připravuji pouze z výběrových surovin dle sezónních možností. Budu ráda, když budete sledovat můj blog, kde budu připínat nové příspěvky. Vždy u nich najdete info s fotkami a podrobným receptem, jak ho připravuji. Pokud byste měli zájem, ráda vám některý z nich upeču. Podle přání je možné i přizpůsobit ozdobení dortu, například k narozeninové příležitosti. Velmi mě potěší i vaše dojmy, třeba jestli vám dort na oslavě chutnal a líbil se. Kdykoliv mě můžete kontaktovat, najdete mě na sociálních sítích a mailu přes odkazy na hlavní stránce. Těším se na vaši zprávu!


Vznik blogu „Dorty, kam se podíváš“


V roce 2017 se mi narodilo moje největší štěstí a nastoupila jsem na mateřskou dovolenou. Bohužel to teda dovolená jako nebyla. Zpočátku nebyl čas vůbec na nic, protože můj syn mě dostatečně zaměstnával. Po pár měsících jsem se začala tvářit už trochu jako zkušená máma, která měla více času. Jenže jak ho využít? Nejvíce času trávím doma a co dělat, abych se nezbláznila. No a v tom to přišlo, zase se mi vybavila láska k pečení. Podvědomě je totiž stále se mnou a tak jsem se do toho pustila. Zaměřila jsem se na dorty, protože kolem mě všichni neustále slavili narozeniny. Vymýšlela jsem si stále nové receptury nebo se inspirovala jinými a pak je upravovala. Chtělo to velkou dávku trpělivosti, ale výsledek stál za to. V mé hodnotící porotě sedí můj muž (který se stal mým největším kritikem, mimochodem výborně vaří) a díky němu se posouvám a snažím se dorty dovést k dokonalosti. Vznikají tak dobrůtky, které získávají stále větší oblibu.

Ráda experimentuju a používám kvalitní ingredience. Inspirovali mě zahraniční i čeští blogeři a jsem nadšena z některých nových cukráren v Česku. Naopak mě odrazují podniky, kde plošně pečou ze ztužovačů, stabilizátorů a sušených směsí, které pouze rozmíchají s vodou. Dokonce nedávno jsem četla, že existuje nějaká chuťová náhražka másla v prášku. Od takových výrobků dávám ruce pryč a jsou pro mě nepřijatelné. Cukrařinu dnes vnímám úplně jinak, než v době kdy jsem ji studovala. Vážím si zkušeností, které jsem získala. Nyní je mohu uplatnit a snáz se orientovat v tomto odvětí. To však znamená stále se učit, poznávat nové trendy příprav a chutí. Moje heslo zní dělat to co nejlépe a #proradost.

Blogerka obklopena dorty


Co mě vedlo k pečení?


Začala jsem s cukrařinou v roce 2001 na střední škole, kde jsem tento obor vystudovala. Naučila jsem se, jak se spolu jednotlivé ingredience snáší, v čem spočívá kouzlo cukerných rozvarů, informací ohledně teplot a zpracování surovin, výroby těst a mnohé další. Jenže ve škole nás instruktorky striktně učily pravidla, která spočívala v naprosto přesném dodržování norem. Což pro mě znamenalo trošku „jako být nastavena v robotickém režimu“. Co mě tehdy asi nejvíc nadchlo a bylo pro mě takovou kreativní činností, byla zkušenost jezdit na cukrářské soutěže. Tam jsme modelovali ozdoby z karamelu pod lampou s infra žárovkou. Pekli svatební dorty a dodávali zákusky do cukráren nebo je vytvářeli podle přání zákazníka. Nejvíc mě na tom těšila ta radost, se kterou se zákazníci vraceli zpět.

Teď přejdeme k tomu, co mě demotivovalo na této škole pečení. Dorty jsme pekli z klasického kakaového a piškotového těsta a základem náplně byl puding, který se nastavoval máslem. Chuťově to připomínalo spíš dost tučný krém, ve kterém převažovala chuť másla, cukru a umělých škrobů. Pozor, od receptur se nešlo odchýlit. Zdobili jsme je potahovanými hmotami, jako je marcipán, ale i různými umělými hmotami, jejíchž hlavní složkou byl cukr. Musím přiznat, že vizuálně to byly hezké dorty, ale zdály se mi vždy takové těžké. Třeba sníst postavičku z marcipánu bylo pro mě nereálné. V praxi se ale našli kolegové, kteří marcipán milovali a s chutí si ho ještě po práci dali. Takové dorty mě začali časem odrazovat.

Z pečení jsem byla i přesto nadšená, vedla mě k tomu i má babička. Profesně jsem si ale netroufla v tom pokračovat. Naučila jsem se klasické zákusky, které mě nepřišly, až tak výjimečné. Cítila jsem, že to bude chtít čas, zlepšit to a dělat něco jiného. Od cukrařiny jsem odešla a začala studovat ekonomické obory. Dodělala jsem si maturitu a vysokou školu se zaměřením na podnikovou ekonomiku a management. Dalších 10 let jsem pracovala na ekonomickém úseku pro firmu, která se specializuje na výrobu potravinářských zařízení a vývoj nových technologií v této oblasti. Sladkému pečení jsem se však věnovala i nadále, ale pouze ve svém volném čase, kdy jsem pekla pro své nejbližší. Bavilo mě, že byli všichni šťastní, když jim moje dnes takříkajíc „sladké bary“ chutnaly a společně jsme se při těchto ochutnávacích příležitostech více setkávali.

Ráda v pečení budu pokračovat a těším se i na zpětnou vazbu od vás! :)

Všechny fotografie na blogu jsou mé vlastní.

Instagram feed

@dortykamsepodivas